Únor 2010


Přidání komixu

28. února 2010 v 8:02
ahojky lidičky, chtěla bych vytvořit KOMIX (Arthur and the invisibles). teď mi čistili pc a eště tam nemam stažené dokumenty takže tam mám hry TheSims2 a Arthur a minimojové. Koníky si ještě musim nainstalovat.... =) Komix bude možná v příštám článku... =)

Bruslení na ledě

27. února 2010 v 19:54 .: Zážitky :.
Ahojky dnes jsem byla na bruslích v aréně kde se hraje hokej. byla to bomba ještě větší neš dinamit... =D Sice sem 2x spadla ae nato že sem na tom stála poprvé tak bych řekla že celkem dobrý. Fotečky vložím později, protože si to mamka musí stáhnout z mobilu do pc.... =)

Ae... nwm

27. února 2010 v 12:15
hojík, nwm jaký si mám dát dess. moc se mi líbí ae za pár dní mám zas jiný new dess, takže mi promnte jestli si je budu pořád měnit. já sem taková divná.... =D

Ahoj...

26. února 2010 v 19:31 .: Moje kecy :.
ahoj SB, omlouvám se, že sem tu včera nebyla, furt někde lítám a nmm čas se koukat na komíky. ae zjistila sem, že obrázek si td nemůžu stáhnou, protože taťka má kabel od ftáku u sebe... =D No a přemýšlím o new přezdívce a žádná mě nenapadá, Selenia se mi líbí ae bojím se, že s tou přezdívkou otravuji když mám blog o koních, takže Arthur už asi skončil ae jména můžou být jaká koliv. Takže kdyby ste měli návrh tak písněte... =)
anketa... ↓

New obrázek...

23. února 2010 v 20:20 .: Moje kecy :.
Nazdárek lowulík SB... Nakreslila jsem new obrázek, má se podobat tomuhle → klik
ae není tam pozadí. =) Až si ho stáhnu do pc tak vám ho tu vložím, tak zatím ppp... =)


Máš čas a nevíš jak ho využít??

22. února 2010 v 17:59 .: Moje kecy :.
Nazdárek, mám pro vás příběk, který jsem napsala, možná není nic moc, ae chci si z něj nechat udělat knížku tak chci vědět jestli není na nic... ohodnottě prosí v anketě až si ho přečtete, pokud máte volný čas...... =) Jednou sem to tady dávala, ae něco přibylo. ↓

1. kapitola

Hned z rána, po východu slunce se hlasitě rozléhalo koňské řehtání a dusot koňských kopyt. Já vyběhla z pokoje ke snídani a pak jsem se hned hnala do stáje… Dnes byl můj velký den závodů a já se moc těšila, hned když jsem přišla do stáje uháněla jsem k Faraónovu boxu, abych ho vyhřebelcovala, po té jsem ho osedlala a přivedla na závodní dráhu kde čekal můj kamarád Max se svojí kobylkou Kometou. ,,Ahoj Maxi." ,,Čau Sandro." ,,Už jsem připravená na závod tak doufám, že tentokrát neskončím předposlední." Podrbala jsem se na hlavě a zasmála se. ,,Snad ne, jsi zkušená jezdkyně." Max se na mě podíval a usmál se. Já nasedla na Faraona a došla s ním ke startovnímu boxu. Vedle mně stál Max s Kometou a čekali jsme na start. "BUM" Ozval se výstřel a všichni vystartovali, já se zařadila na šestou pozici a pořád jsem čerpala síly na poslední kolo. Po pěti minutách jsem se zařadila na čtvrté místo, ale z ničeho nic z pod kopyt jiného koně vylítne kousek hlíny ze země přímo do Faraonova oka . Kůň začal zpomalovat a házet hlavou jako rozzuřený býk. Za malý okamžik se začne vzpínat a kopat a já vyletím z koňského hřbetu a dopadnu přímo na záda. Máma, táta i záchranáři ke mně běželi, aby mi pomohli vstát, Faraona odchytli ve třetí zatáčce a mě mezi tím odnášeli do auta v bezvědomí. V nemocnici jsem se probudila s ohromnou bolestí v zádech a otřesem mozku, měla jsem hlavu jako střep a nemohla jsem se skoro hýbat. Když už jsem byla v lepší formě navštívila jsem Faraona a ostatní koně ve stáji. Vzala jsem si lopatu a kolečko a šla jsem vyčistit Lerryho box a mezi tím přišla moje kámoška Sara s Křišťálem. ,,Ahoj Sandro, co tady děláš? Myslela jsem, že jsi v nemocnici." ,,Pustili mě dřív, jsem ráda, že už můžu zase jezdit, ale nemůžu závodit." Koukla jsem se smutně na zem a svěsila hlavu. ,,A co se tak projet?" ,,Dobrý nápad, ale opatrně." Osedlala jsem si Beautiful a hned jsme vyrazily projet se do lesa. V páté zatáčce od stáje jsme slyšely auto, ale neviděly jsme ho, mráz mi běhal po zádech a měla jsem sto chutí se vrátit. ,,Hele, nepůjdeme už raději zpátky?" ,,Čeho se sakra bojíš??" Sara se udiveně otočila a přímo ze zatáčky na nás svítily reflektory od auta. Křišťál se splašil, ale Sara se ho pevně chytla kolem krku a za žádnou cenu se ho nechtěla pustit. ,,Aaa!!" Zakřičela Sara a nohu měla pod náklaďákem. Upřeně jsem zírala až se mi uronila slza, která mi spadla na klín. Ale měla jsem šanci zachránit Křišťála. Co nejrychleji to šlo tak jsem za ním běžela, věděla jsem, že nesmím běhat jezdit rychle, ale ta šance tam byla. Konečně jsem dohonila Křišťála a pevně ho chytla za otěž, tahala jsem ho pryč z cesty, ale nešlo to. ,,Křišťále pojď!" Náklaďák byl ode mně jeden metr a pořád jsem křičela ať jsem Křišťál z cesty, řidič troubil, ale nepomohlo to. Neměla jsem šanci, musela jsem Křišťála pustit a uhnout, Beautiful se začala vzpínat, ale udržela jsem se na ni. ,,Křišťále!!!!!!!!!!!!!!" Náklaďák dostal smyk a kůň ležel na zemi zbarvený do rudé barvy. Nemohla jsem tomu uvěřit, musela jsem se kouknout jinam a pak jsem si vzpomněla na Saru, hned jsem volala záchranáře a běžela jsem k ní. Byla v pořádku, ale měla zlomenou nohu. Bylo mi jich opravdu líto, hlavně Křišťála, zemřel bezdůvodně a pomalu. Musela jsem se rozbrečet, nedalo se to vydržet, slezla jsem ze sedla, opřela se o strom a přiložila teplé dlaně na tváře. Po chvíli jsem nasedla zpátky do sedla a běžela pryč. Celou cestu domů jsem probrečela a když jsem dorazila domů proběhla jsem kolem mamky a běžela po schodech nahoru do pokoje. Lehla jsem si na postel a hlavu zabořila do polštáře. Najednou jsem slyšela otvírání dveří a vyšla máma. ,,Co se stalo Sandro?" ,,Ale nic…" nedokázala jsem ji to říct, ale stejně jsem to musela říct. ,,Náklaďák přejel Saře nohu a zabil Křišťála." ,,To je mi opravdu líto Sandro, ale to se spraví." ,,Nespraví, nikdy ho už neuvidím.!!" Odtrhla jsem se od polštáře a přitiskla se k mámě. ,,Zítra tě to přejde a teď pojď spát." Mamka mi dala pusu na čelo a pohladila mě po hlavě. ,,Tak dobře, dobrou mami." V jednu hodinu ráno jsem se vzbudila a už jsem nemohla usnout. Oblíkla jsem se a vyběhla z domu ven. Šla jsem se projít do lesa, kde se stala ta nehoda, hrozně foukalo a mrzlo. ,,Co to bylo!!???" Vykulila jsem oči a běžela jsem dál, jakoby se něco třpytilo, koukla jsem se za roh , ale nic tam nebylo. ,,Halo? Je tu někdo??" ,,Já." ,,Kdo já?? A kde jsi?" ,,Za tebou." Otočila jsem se a viděla jsem bílého jednorožce. ,,Co jsi zač?" ,,Jsem duch jednoho koně, kterému jsi důvěřovala." ,,A jak to, že máš roh? A proč tak záříš?" ,,Jsem jediný kůň s rohem a září a proto mě vidí jet ten, který mi věří." ,,Ale já tě neznám!" ,,Znáš mě velmi dobře." Přišlo mi to divné, buď mám halucinace nebo ho vidím doopravdy. ,,Křišťále? Jsi to ty? Nebo si povídám jen sama pro sebe?" ,,Jsem to já." ,,Jak to, že tě vidím když jsi umřel?" ,,Měla jsi mě ráda a věřila jsi mi a proto mě vidíš i slyšíš jen ty."
,,Když slunce zapadne objevím se tady, ale když vyjde tak zmizím. Uvidíš mně jen přes půlnoc do východu slunce, přes den mě neuvidíš ani ty." Připadalo mi to divný, povídám si tu s mrtvým koněm, kterého přejelo auto? Mluvící kůň, paráda." Zakroužila jsem očima a zašklebila jsem se. ,,Mluvila jsem s ním dvě hodiny…" Řekla jsem si. Po těch dvou hodinách se mi už chtělo spát tak jsem šla domů.
Svlíkla jsem si bundu a hned jsem letěla do postele.
Další den ráno jsem seskákala ze schodů a běžela ke snídani. Po snídani jsem vyběhla ven a lehla si do krásné zelené trávy a sledovala nebe.
Když jsem si odpočinula na zářícím slunci šla jsem do stáje, kde na mě čekal Max.
Jakmile jsem tam přišla zamířila jsem do sedlovny pro otěže a ohlávky.
Tam jsem potkala Maxe. ,,Ahoj Maxi. Zrovna jsem šla pro ohlávky, abych mohla ouzdit Faraona." ,,Všiml jsem si, taky jsem šel pro ohlávku. Kometa je dnes v úžasné kondici tak by jí dnešní trénink měl jít." ,,Moc se těším, konečně už můžu jezdit." Radostně jsem se usmála a dala si ruku za záda. Když jsem osedlala Faraona, vyšli jsme ze stáje a zamířili k tréninkové hale. Když jsem zastavila a chtěla jsem nasednou, projel kolem mě Max. Já nasedla na Faraona a jela jsem za Maxem. Ten krásný pocit ve mě probudil odvahu a lásku ke koním. Pohled z koňského hřbetu mi připadal jako výhled ze vznášejícího se pegase. Když jsem si zacválala konečně jsem měla energii na skákání, Max mi přitom pomohl a už jsem vůbec neměla strach letět nad vysokou překážkou. Zkoušela jsem i zrcadlové skákání a porazila jsem Maxe. Když jsem viděla Kometinu vlající hřívu, vzpomněla jsem si na Křišťála. V tu chvíli jsem přibrzdila a spadla mi slza.
Vzpomínky na tu hroznou nehodu se mi zase vrátily do hlavy a nemohla jsem zapomenout.
Už nikdy neuvidím vlající hřívu ve větru, nikdy neuvidím toho bělouše, kterého jsem měla tolik ráda, už nikdy v životě.
,,Sandro co se děje?" Přijel ke mně Max a dal mi ruku na rameno. ,,Pořád nemůžu zapomenout na tu hroznou nehodu, už nikdy ho neuvidím." Spadla mi další slza. ,,Koho neuvidíš?" ,,Proč se tak ptáš? Vždyť víš na kom mi tolik záleželo, vždyť to víš!" ,,Máš pravdu, Křišťál byl velmi dobrý kůň a taky je mi ho moc líto. Mohl bych dneska k vám přijít?" ,,Jasně proč ne?" Usmála jsem se.
Po tréninku jsem vyhřebelcovala Faraona a pak šla domů.
Po cestě domů jsem šla kolem lesa a vzpomněla jsem si…
"Když slunce zapadne objevím se tady, ale když vyjde tak zmizím."
Koukla jsem se do černého lesa a všimla si zapadajícího slunce. ,,Po stmívání se objeví Křišťál, měla bych za ním jít." Když jsem počkala do setmění šla jsem do lesa a úplně jsem zapomněla, že má za mnou přijít Max.

2. kapitola

Když jsem byla v lese, Max mezi tím přišel k nám. ,,Dobrý večer, je tady Sandra?" ,,Ahoj Maxi, myslím že Sandra se šla projít do lesa, chodí tam každý večer." ,,Dobře děkuji."
Když jsem přišla na místo, kde se stala ta nehoda, vybavil se mi v hlavě ten obraz, ve kterém ten náklaďák srazil Křišťála. Rychle jsem mrkla a zatřepala hlavou, aby se ten obraz ztratil.
Když jsem byla v lese, kladla jsem si otázky, kde je Křišťál, dívala jsem se všude kolem, ale nikde nebyl. ,,Halo?? Křišťále jsi tu?" Otočila jsem se a doufala, že bude za mnou, ale nikdo tam nebyl, ale viděla jsem něco svítit. ,,Křišťále, jsi to ty?" Koukla jsem se za roh a narazí do mě Max s lampou. ,,Sandro co tu děláš, hledám tě všude a proč voláš Křišťála? Vždyť tu nehodu nepřežil, nebo jo??" ,,Hmm… Ne, jasně, že ne!" ,,A proč voláš jeho jméno?" ,,Já… j.. já si mluvím jen tak sama pro sebe." Právě teď mi došlo, že ho Max nevidí a tak jsem na chvíli ztichla. ,,A co tady děláš?" ,,Šla jsem se projít." Usmála jsem se a založila ruce.
,,No dobře, tak co kdybychom…" ,,Co to bylo?" Překřikla jsem Maxe. Myslela jsem si, že je to Křišťál, ale Max nevěděl o čem je řeč. ,,Co, co bylo?" ,,Něco jsem viděla." ,,Ale já ne. Je ti dobře?" ,,Jasně, ale něco se tam rozsvítilo a pořád to svítí." ,,Co???" Chytla jsem Maxe za rameno a prstem jsem ukázala místo svitu, který jsem viděla jen já. ,,Ale já žádné světlo nevidím, takže jdu. A slib mi, že až přijdeš domů tak si půjdeš lehnou ano?" Poplácal mě na zádech a odešel. Podívala jsem se na něj a pak jsem šla za světlem. ,,Ahoj Křišťále!" Rychle jsem k němu přiběhla. Objala jsem ho kolem krku a dala pusu na jeho hladký čumáček. ,,Ty jsi přišla?" ,,Jasně, proč bych nepřišla? Nedokážu na tebe zapomenout. Znova jsem ho objala a pohladila ho po krku. ,,Věděl jsem, že přijdeš a proto tě někam vezmu. Naskoč si na mě!" ,,Co, že? Já nemůžu jezdit bez sedla!" ,,Věříš mi, nebo ne??" ,,Jasně, že jo." Usmála jsem se, popadla jsem ho za hřívu a sedla si na jeho bílý hřbet.
Když jsem nasedla, přímo před námi se otevřel průchod. Vyšli jsme po průhledných schodech a připadalo mi jako kdybychom se vznášeli.
Když jsme došli na místo, vypadalo to tam jako v zahradě, kde rostly růže tulipány a další nádherné květiny. Všechno se tam nádherně třpytilo a zářilo. Když jsem zeslezla z Křišťála připadala jsem si jako v nebi, všude kolem nás byly bílé mráčky a pod námi les pokrytý bílou průhlednou peřinou.
,,Kde to jsme?" ,,Jsme nad lesem, kde jsi viděla umírat jednoho koně a jak tvou kamarádku odnášeli do nemocnice." Spadla mi slza, rukou jsem si přejela oči, ale pořád mě honil pláč.
,,Nezvládnu to vypustit z hlavy, nejde to, prostě to nejde!" ,,Když mě budeš chtít vidět stačí sem jít." ,,Ale já se tady nahoru nedostanu." ,,Myslím dolů do lesa, tam mě můžeš vidět každý večer." Když jsem si prohlédla zahradu už mi moc nebylo do breku. Když mě Křišťál vzal zpátky na zem, pohladila jsem ho po nose a pořádně jsem se přitiskla k jeho hladkému krku.
Když jsem odcházela dala jsem si ruce do kapes na bundě a utřela si slzy. Ten pláč byl jako každý jiný. Ty stejné věci, které mě při pláči potkávaly byly mokré rukávy a rudé oči.
Když jsem přišla domů skoro celá zmrzá, svlíkla jsem si bundu a pověsila ji na topení. Mamka už spala, ale já nemohla usnout, šla jsem do obýváku a koukala jsem se na film o jednom koni a holce, která měla toho koně tak ráda jako já. To byl skoro stejný případ jako u mě. Skoro v půlce filmu jsem usla. Když se mamka ráno vzbudila, našla mě v obýváku na gauči přikrytou hrubou dekou a zakulenou do klubíčka.

3. kapitola

Hned když jsem se vzbudila, odhodila jsem ze sebe deku a pokládala nohy na zem.
Otřela jsem si oči a koukla jsem se na hodiny, bylo půl jedenácté. Vstala jsem a šla jsem si vyčistit zuby. V zrcadle jsem měla mlhu a rozmazaný obraz z té hrozné srážky. ,,Už zase? Mě se ty obrazy vybavují úplně všude!" Opřela jsem se o umyvadlo a koukla se na zem. Mezi tím… "Cink" Ozval se zvonek, běžela jsem ke dveřím. Otevřela jsem je a stála tam Sara. ,,Saro?" "Ahoj Sandro!" Usmála jsem se a spadla mi slza, rychle jsem objala Saru. Strašně moc mi chyběla, byla jsem ráda, že jsem ji viděla. ,,Holky jdu na nákup, tak tady nedělejte blbosti!" ,,Jasně mami, máme jít s tebou?" ,,Ne, já to zvládnu." Když mamka vyšla ze dveří a Sara vešla dovnitř sedly jsme si na mojí postel v pokoji povlečenou modrým povlečením.
Četly jsme si knihu a v tom mi zazvonil mobil. ,,Ano?" ,,Ahoj Sandro. Chtěla jsem se tě zeptat jakou barvu máš radši černou nebo bílou?" ,,No rozhodně bílou. A proč?" Dala jsem si ruku na koleno a koukla se na stěnu. ,,Jen tak chtěla jsem vědět jakou barvu, protože máš za týden narozeniny." ,,Aha, tak to jo. Tak děkuju, ahoj mami." Úplně jsem zapomněla, že mám narozeniny, pořád jsem totiž myslela na tu nehodu. ,,Kdo to byl?" ,,Mamka, chtěla vědět jakou mám ráda barvu." Zasmála jsem se a dala ruku na stěnu. Byla totiž bílá jako Křišťál. Měla jsem chuť sjet rukou po Křišťálovém hladkém krku a kouknout se mu do tmavých kaštanových očí. Když jsem si dočetla kapitolu povídala jsem si se Sarou o koních.
Po té době než přišla mamka jsme si povídaly. ,,Tak já už musím jít, uvidíme se zítra ve stáji. Ahoj Sandro." ,,Ahoj Saro, zase zítra."
Za celé to odpoledne jsem nedělala nic, jen si četla časopisy o koních a ležela v posteli.
Šla jsem se projít do vesnice, na pole, kolem lesa a k potoku.
Sedla jsem si na okraj a spustila nohy.
Začalo se stmívat a já jsem čekala až se objeví Křišťál. Bylo půl osmé večer, ale nikde nebyl, a volala mi mamka. ,,Sandro kde si?" ,,No, já, šla jsem se projít. Jsem u potoka nemusíš se o mě bát." ,,Dobře, a máš nějaké světlo?" ,,Jasně že jo." ,,Dobře, tak za chvíli se vrať." ,,Neboj mami, kdybych tu měla čekat do půlnoci stejně bych přišla." ,,Na koho čekat?" ,,Na K…" Zakoktala jsem, ale to slovo jsem neřekla. ,,Na nikoho, to byla metafora." ,,No tak jo, ahoj." ,,Ahoj mami." Seděla jsem tam ještě hodinu, ale nikde nikdo. ,,Tak nic, půjdu už domů, nechci aby mamka měla strach." Když jsem odcházela domů, slyšela jsem nějaké praskání a dunění, ale nic jsem neviděla. Přišla jsem domů uvařila jsem si čaj a sedla si na gauč.
Myslela jsem na Křišťála, ale dneska se neukázal. Když jsem dopila čaj přišla za mnou mamka. ,,Sandro, kdes byla tak dlouho? A proč chodíš tak pozdě večer z domu?" ,,No je to takové zamotané. Jsem ráda když jsem sama, mám ráda noc. Je takový klid, je slyšet cvrkání cvrčků a je vidět zářící měsíc." ,,Vím jaké to je, když jsem byla malá umřel mi pes a taky jsem večer někam chodila." Mamka se na mě usmála a dala ruku na tu moji. Já jsem položila hrníček a přitiskla jsem se k mamce. ,,Ale za týden máš narozeniny, to tě přejde."
Když máma odešla přiběhla jsem k oknu a koukla jsem se ven. Po půl hodině čekání jsem se šla obléknout do pyžama a šla si lehnou do postele.
Na místě kde jsem byla se něco rozzářilo, ale já si toho nevšímala a říkala si, že už s tím dám pokoj. Pořád na něj myslím a budu myslet. Konečně jsem usla, světlo se proměnilo v černé nebe a zvířata ztichla.
Ale pořád jsem slyšela dunění z venku.
Ráno, vzbuzená s červenýma očima a s rozcuchanými vlasy jsem se nemohla dočkat narozenin, které budou až za šest dní.
Šla jsem do koupelny si pročistit ospalé a oteklé oči a vyčistit si zuby. Seskákala jsem ze schodů dolů a šla se nasnídat. Když jsem vypila kakao a snědla rohlík šla jsem se nahoru převléct do kraťasů a tílka, dneska jsem si měla vzít plavky s sebou do stáje.
Vyšla jsem z domu a zamířila ke stájím.
Vkročila jsem do stáje a čekaly mě boxy na vyčištění.
Když jsem vyčistila boxy, čekala nás projížďka přes pole. Moc jsem se těšila, a šla jsem osedlat Faraona a Beauty. Přivedla jsem je před stáj a nasedla si na Faraona. Čekala tam Sara, Max a jiní přátelé ze stáje. Za tu dřinu ve stáji jsme si zasloužili hodinu a půl projížďky.
Když všichni naskočili na koně vyrazili jsme na pole, u kterého bylo poblíž jezírko.
Všichni se dali dohromady a projížděli jsme se v mírném větru.
Koně byli trochu unavení tak jsme je nechali se napást a my jsme šli k vodě, já si sedla na okraj a namáčela si nohy do vlažné vody. Když jsme byli v plavkách všichni skočili do vody a blbli. Já si došla pro Faraona a nasedla si na něj, tentokrát mě mamka nechala jezdit bez sedla. Chytla jsem Faraona za hřívu a šla s ním do vody, když mě všichni uviděli, hned si všichni běželi pro koně. Když měl Faraon vodu až po hrudník tak jsem si dala ruku do vody a trochu se smočila. Mlčky za mnou přijel Max a začal po mě stříkat vodu. Já jsem se otočila a prsklo mi to do obličeje, setřela jsem si vodu z očí a začala šplouchat na Maxe, pak se připojila i Sara. Najednou jsem ztratila rovnováhu a spadla do vody, když jsem se vynořila šplouchla jsem na Maxe a zasmála jsem se. Podplavala jsem Kometu a popadla Maxe za nohu.
Ten spadl do vody a když se vynořil začal na mě zase stříkat vodu. Já jsem nasedla na Faraona a plavala s ním ke břehu, Sara plavala hned za mnou a Max se tam trochu zdržel.
Když už jsme byly skoro u břehu něco mě chytlo za nohu a já začala řvát. ,,Aa!!? Co to je??"
Spadla jsem do vody, ale Sara mě chytla za ruku. Když jsem zjistila, že to byl Max tak mě to docela trefilo. ,,Vylekal jsi mě!" ,,To jsem právě chtěl." Podívali jsme se na sebe a usmáli, Max se ke mně přiblížil a já přesně věděla co mám udělat. "Šplouch" Strčila jsem do něj a spadl do vody. Začaly jsme se ze Sarou smát až jsme se za břicho popadaly. Vyvedla jsem Faraona z vody ven a já se šla obalit do osušky. Už začala být trochu zima tak jsme si na sebe dali oblečení a jeli jsme ke stáji, tam jsme odsedlali koně a vrátili jsme je do boxů.
Dala jsem Faraonovi vodu a seno a pak jsem ho osprchovala od špinavé vody.
Když jsem dokončila svoji práci ve stáji šla jsem domů se umýt.
Po koupeli jsem se šla navečeřet a pak šla spát, v posteli jsem vzpomínala na dnešní den jaká byla sranda. Díky těmto blbostem se mi už chtělo spát, tak jsem si řekla,
že na tento den nikdy nezapomenu.

4. kapitola

Když už jsem se konečně dočkala narozenin, pomáhala jsem mamce připravovat stůl a jídlo.
Když bylo vše připraveno sedla jsem si na křeslo a vyráběla jsem pozvánky.
Zapla jsem si u toho rádio a poslouchala ten krásný tón hudby.
,,Pozvánky už jsou hotové mami.",,Dobře, tak je svaž do jednoho a dej je do košíku na kole."
,,A nemůžu jet na Faraonovi?" ,,Tak jo, ale vem si helmu.",,Jasně!" Běžela jsem do stáje a osedlala jsem si Faraona, ale všimla jsem si prázdného boxu od Beautiful. ,,Prošla kolem mě majitelka stáje. ,,Ahoj Báro, kde je Beautiful?" Udiveně jsem se na ní podívala a čekala na odpověď. ,,No, jak ti to mám říct? Museli jsme ji prodat, protože jsme neměli žádné peníze na stravu a na stelivo do boxů." ,,Ale Beautiful byla šikovná kobyla, proč jste neprodali jiného koně?" ,,Měla největší hodnotu v ceně než ostatní koně ve stáji. Přivezli jsme ji z daleka."
,,Aha." Opřela jsem se dlaní o Faraona a podívala jsem se na něj. Vyvedla jsem ho za stáje. Když jsem na něj nasedla jeli jsme před můj dům kde čekala mamka.
Po hodině jsme rozvezli všechny pozvánky a šli jsme domů, já jsem ještě zavedla
Faraona do stáje. Oslava měla být v pět hodin a já jsem se ve volném čase procházela po lese.
Zase se mi hlavou honily podivné myšlenky.
Bylo za deset pět a já jsem bleskem uháněla domů se obléct. Zazvonil zvonek a běžela jsem otevřít, otevřela jsem a stál tam Max.
,,Ahoj Sandro. Máš hezké šaty." Podíval se na mě s úsměvem. ,,Díky. Pojď dál."
Chytla jsem ho za ruku a vedla ho do obýváku.
Čekala jsem u dveří až přijde Sara. ,,Ahoj, konečně jsi tady." ,,Ahoj Sandro." Objaly jsme se a šly do obýváku.
Když už všichni přišli začaly se rozdávat dárky a zábava.
Od tety jsem dostala knížku, od Sara kalendář, od Maxe náhrdelník se srdíčkem a další takové blbosti. Když jsem viděla ten náhrdelník hned jsem si na něco vzpomněla, ale hned jsem to pustila z hlavy. Když jsme si popovídali, zašli jsme ke Křišťálovi, nechtělo se mi o tom mluvit. Na narozeninové oslavě bych měla být veselá a ne s zavřít v kopími, protože nechci poslouchat jak mluví o Křišťálovi. ,,Můžeme prosím mluvit o něčem jiném než o Křišťálovi? Nechci mít zase špatnou náladu. Dala jsem si ruce na kolena a pozvedla jsem obočí.
,,Jasně, nechci přece aby měla moje dcera blbou náladu na narozeninový den." Podívala jsem se na mámu a usmála jsem se. Když oslava skončila, šla jsem do pokoje a vrtalo mi hlavou proč jsem nedostala dárek od mamky. "Vždyť byla na nákupech, to mi nic nemohla koupit?"
Zdola se ozvala mamka. ,,Sandro, pojď zamnou, něco ti chci ukázat, sešla jsem dolů a bylo mi to divné, že by mi mamka nic nedala. Celou cestu na to místo jsem nazvedla hlavu.
,,Sandro, zavři oči." ,,Proč?" ,,Je to překvapení." Mamka mě chytla za ruku a dovedla mě na nějaké tiché místo, ale neměla jsem potuchy co se děje.
,,Počkej tady, za chvíli jsem zpátky. Já jsem teda čekala a ani jsem se nehla z místa.
Přišla máma a…. ,,Už můžeš Sandro." Pomalu jsem otevírala oči a viděla jsem něco bílého.
A přiběhlo ke mně malé bílé hříbě. ,,Ahoj chlapče. Ten je pro mě?" ,,Ano Sandro, je tvůj."
Koukla jsem se na mámu a přitiskla se k ní. ,,Děkuju mami, strašně moc, už jsem myslela, že jsi zapomněla." ,,Jak bych mohla zapomenout?" ,,Tak proto ses mě ptala jestli bílou nebo černou." Zasmála jsem se. Něco mi potahovalo bundu, a byl to hříbě, které mi šňupalo do kapsy, měla jsem tam ještě jablka z minulého tréninku.. Chytla jsem hříbě za ohlávku a vedla ho ke stáji. Mamka to už měla domluvené s Bárou, že hříbě může být ustájené v její stáji.
,,A jak ho pojmenuješ?" Vtom jsem ztichla úplně. "Křišťál!!!" Řekla jsem si v duchu.
Zapomněla jsem na něj, možná na mě čeká v lese! ,,Sandro??!" ,,No, může se jmenovat…
Hm.. Křišťál. Stejně jako ten první, ten který mi tolik chybí." Spadla mi slza, objala jsem hříbě kolem bílého krku a dala mu pusu na nos. Přivedla jsem ho do stáje a dala jsem ho do boxu od Beautiful, vyměnila jsem ceduli a dala mu vodu a seno. Projela jsem mu rukou po hřbetě a pak zavřela box. ,,Tady se nemusíš ničeho bát, ráno tady zase za tebou přijdu."
Měla jsem o něj strach, kdyby někdo večer vešel do stáje a ukradl by mi ho. Pro jistotu jsem ho zamkla a zamkla jsem i stáj. Po cestě domů jsem myslela jen na toho bílého jednorožce, kterého jsem viděla jen já. ,,Mami, můžu se ještě jít projít? Já za chvíli přijdu." ,,Tak dobře, ale dávej pozor." ,,Neboj se mami." Šla jsem do lesa hledat Křišťála. ,,Křišťále?! Jsi tu?"
Hledala jsem ho půl hodinu, ale nikde nebyl, sedla jsem si na pařez a pustila pár slz ven.
Neviděla jsem Křišťála týden a mohlo by se stát, že už ho neuvidím nikdy.
Prosila jsem abych ho ještě mohla vidět.
Šla jsem domů si lehnout a nedokázala jsem myslet na nic jiného než na něj.
Popadla jsem peřinu a schovala se pod ní. Vzala jsem si mapu a baterku, abych se mohla kouknout kde bych ho mohla najít, nežne už bylo pozdě a po chvilce přišla mamka. Já jsem stačila zhasnout baterku a schovat mapu.
,,Sandro ty ještě nespíš?" ,,Ne, nemůžu usnout." ,,No tak zhasni a snaž se usnout prosím, dobrou Sandro." ,Dobrou mami, dala mi pusu na čelo a odešla. Tak jo, budu se snažit. Řekla jsem si v duchu a za pár minut jsem konečně usla.

5. kapitola

Další den ve stáji jsem otevřela Křišťálům box a dala mu pár mrkví, za malý okamžik přišel Max, a jak je známo, když někoho potká začne hned kecat. ,,Ahoj Sandro, to je tvůj kůň?"
,,Jo, dostala jsem ho od mámy." ,,Jak se jmenuje?" Chtěla jsem vyslovit jméno, ale v tu chvíli jsem řekla… ,,K.. Já ještě nevím." Zamýšlela jsem se. ,,Můžu ti ho pomoct vymyslet."
,,No, a co takhle…" Nevěděla jsem co mám říct. ,,Křišťál?" ,,Jo, to se mu hodí."
Pohladila jsem Křišťála po hladkém bílém hřbetě a pak jsem odešla do sedlovny pro ohlávku a lonž. V tom mi zazvonil v kapse mobil, měla jsem plné roce a nemohla jsem ho vzít, věci jsem položila na tyč a vyndala jsem si mobil.
,,Halo?" ,,Ahoj Sandro." ,,Ahoj Saro, co potřebuješ?" ,,Dneska jedu na chatu v GreenHill, budu tam týden tak nebudu moct docházet do stáje. Tak co jsi dostala od mámy?" ,,No dostala jsem bílého hřebečka," vzala jsem ohlávku s lonžem a šla ke Křišťálovu boxu, ,,a máte na té chatě signál?" ,,No, měl by tam být, kousek od naší chaty je hotel, myslím, že tam mají signál, vezmu si s sebou notebook a snad ti napíšu mail." ,,Tak jo, řeknu to Báře ta tě snad omluví."
,,No chtěla jsem ti to říct, že jedu pryč, ale jedeme až ve čtyři hodiny odpoledne, můžu ještě přijít." ,,Tak jo, budu ráda." Potichu jsem se zasmála do telefonu. ,,Tak za chvíli jsem tam, zatím ahoj." ,,Ahoj." Nasadila jsem Křišťálovi ohlávku a připla ho na lonž, vyšla jsem s ním ze stáje a šla do tréninkové haly. Běhali jsme po celé hale v kruzích a skákali jsme přes překážky. Před skoky jsem nachystala malé překážky, menší než metr a půl jsme neměli, ale na tu jeho výšku to bylo báječné. Po půl hodině tréninku přišla Sara.
,,Ahoj Saro!" ,,Sandro!" Pustila jsem lonž rychle běžela k Saře, přitiskly jsme se k sobě a objaly jsme se. ,,Ahoj, konečně tě zase vidím. Nebudu tady mít co dělat bez tebe."
,,Z toho si nic nedělej pokud budu moct tak ti zavolám." Oběma nám spadla slza a usmály jsme se na sebe. Utřela jsem si ji a upřesnila. ,,Ale co, vždyť to je jen na týden." ,,Máš pravdu, něco ti užírá z kapsy." ,,Co že? A.. Křišťále!" Dřepla jsem si a objala Křišťála kolem krku, po chvilce si dřepla i Sara a přejela Křišťálovi prstem mezi nozdrami. ,,Je moc krásný, opravdu ti ho závidím." Sara se na mě usmála, já jen mrkla a kývla jsem hlavou pro souhlas.
Zrovna mi přišla sms od mamky, která nedočkavě čekala až ji odepíšu.
"Dnes je vystoupení v divadle, tak jsem se chtěla zeptat jestli by jsme se tam šli podívat."
Proměnila jsem oči v kámen a stiskla tlačítko "odpovědět."
Popadla jsem lonž a chytla Saru za rameno. ,,Máma se ptala jestli nepůjdu do divadla, nechtěla bys jít s námi?" ,,No, nevím. Musela bych říct mámě, abychom odjeli později a to nevím jestli bude souhlasit." Udělala na mě smutné oči a já se na ni přesto nedívala.
,,Až zavedu Křišťála do boxu můžeme se jít zeptat společně, co ty na to?" ,,Dobrý nápad."

….

,,Tak se běž převléknout a pak přijď před náš barák, počkám tě před vchodem." ,,Dobře, za chvíli tam budu."


Máma se už převlékla do rudých šatů a začala se pudrovat a malovat.
Já na rozdíl od ní bych si vzala na sebe něco modrého a taky se tak stalo. Vzala jsem si modrošedou sukni a modré tričko s jedním ramínkem.
V koupelně jsem si vzala tyrkysové náušnice a náramek se srdíčkem a s nápisem
"I love you".
Sešla jsem schody a zamířila ke vchodu. Objevila se tam Sara v oranžových šatech a s úsměvem na tváři.
Máma se ještě malovala a já jsem čekala se Sarou u tmavě zelené oktávky.
Mamka konečně vyšla ze dveří a odemkla auto. My holky od koní jsme si sedly na zadní sedadla a připoutaly jsme se. Když mamka zamkla dům sedla si na místo řidiče a nastartovala oktávku. Sotva jsme se rozjely, koukla jsem se z okna a otočila jsem oči do hlubokého černého lesa a mezitím mi spadla jedna slza na klín.
Když jsme dojely na místo, zaparkovaly jsme za červenou škodovku a vystoupily jsme z auta plné nadšením z představení.
Divadelní budova byla nádherně osvícená barevnými lucernami a duhovými papírovými stužkami. Ve vchodu byly dvě osoby připomínající sochy jako v Praze na orloji a nad nimi se ukazoval název divadla. Uvnitř se objevily troje velké dveře do velikánských zdobených sálu a chodba byla osvícená lampami až na konec divadla kde byly vystaveny obrazy známých malířů a různé sochy a keramické modely.
Vešly jsme do obrovského zdobeného sálu a s osvíceným podiem. Sedly jsme si do předposlední řady doprostřed. Já jsem měla oči jako kámen, hleděla jsem do podia jako pero z gauče a netrpělivě jsem čekala až začne představení. Máma se na mě a Saru koukla a usmála se, protože moc dobře věděla jak mám ráda divadla a kina.
Za necelou čtvrt hodinu se všichni usadili a představení začlo. Z podia mířily paprsky světel a na okraji byly bedny, které vydávaly zvuky přírody a jinak lidí, kteří mluví do mikrofonu. Ten začátek mě úplně dojal až jsem z toho skoro brečela, ale uprostřed představení jsem byla vyděšená jako štěně až jsem se chytla mamky za ruku a přikrčila jsem se. Lucerny zhasly a náhle zavládla tma kolem všech vyděšených lidí. Přišel tam pán v červeném tričku a modrých riflích a ihned oznámil, že se stala porucha a že musíme odejít. Já byla hodně zklamaná, kolem nás byl dav lidí, kteří byli také zklamaní, že museli jít pryč z důvodu poruchy. Všichni se seskupili dohromady a ze zadu z pravé strany se ozvalo "Peníze nevracíme!" To mámu hodně rozhodilo a převrátila oči vzhůru.
Došly jsme k autu a nasedly jsme s nervy, že představení za nic nestálo. Máma ho nastartovala a vyjely jsme.
Když jsme přijely, šla jsem doprovodit Saru domů. ,,Tak ahoj, zase za týden." Smutně jsem přikývla a objala Saru jako rosa tulipánek pod ranní mlhou. ,,Tak.. Ahoj Saro." Sara se přidala a pak zmizela ve dveřích. Kufry měli naskládané před barákem a nastartované auto stálo ve výjezdu z garáže.
Došla jsem domů s rukama v kapsách a s očima plnýma slz. ,,Kamarádku mám na týden pryč, Křišťála už nikdy neuvidím…" Při tom naříkání se koukám z okna na dvě místa, na odjíždějící kamarádku a na les. ,,Mami, můžu se jít kouknout do lesa?" ,,Proč tam pořád chodíš? Co tě tam láká?" ,,No, vlastně nevím, ale chodím tam ráda." Koukla jsem se na zrcadlovité okno a viděla jsem tam Křišťála. ,,A… Mami?" ,,Copak?" ,,Vyčistila si dobře okna?" ,,No, před třemi dny. Myslím si že jo." Sice jsem nechtěla mámu otravovat jelikož se zrovna v koupelně odličovala, vyšla jsem schody a zamířila do pokoje. Otevřela jsem si okno a šla jsem se převlíknout to maskáčů a trička s krátkým rukávem. Sedla jsem si na postel a čekala na zázrak, který mi pomůže vymazat všechny problémy z hlavy. Zase jsem se koukla z okna a v něm jsem viděla Křišťála. Nebe se mi odráželo od mých modrých očí a na rtech se mi vyjasnil úsměv. Opřela jsem se o stěnu jako týraný pes a hleděla z okna jako kdyby Křišťál vstal z mrtvých. Smutná jsem se proměnila v kámen, párkrát jsem mrkla a mezitím se začalo stmívat. Přehodila jsem si přes sebe bundu a seskákala ze chodů. Venku jsem šla k nejbližšímu potůčku a sedla jsem si na obří kámen, který před ním stál víc než tři sta let. Skrčila jsem kolena k sobě a chytla jsem si je rukama. Na nebi byl vidět jasný úplněk a šlo slyšet vytí psů. Přede mnou se rozprostírala obrovská louka a po pravé straně se usadil les. Cvrkot cvrčků mě uklidňoval a já se dále koukala na černé nebe plné hvězd.

6. kapitola

Z lesa se ozvalo řehtání, já jsem se okamžitě otočila a pokoušela jsem se zjistit co to bylo a kdo ten zvuk vydává. Zvedla jsem se a rychle jsem běžela do lesa. Les byl strašně velký a těžko se dalo odhadnout odkud ty zvuky byly.
Běžela jsem celkem deset minut, ale nikde nic nebylo. Na chvíli jsem se zastavila a sotva jsem popadávala dech hned jsem se ohlédla kolen sebe a opřela jsem se o nohy, které se mi klepaly o sto šest. Zase jsem se rozběhla a minula zákaz vstupu. Jelikož hrozilo nebezpečí pádu tak jsem se držela nad zemí hodně dlouho. Po pravé straně jsem měla prudký kopec se seřazenými stromy a po levé nebylo nic, jenom obrovská hluboká díra, kterou nazýváme lom.
Podívala jsem se do kopce po pravé straně a zahlédla jsem něco pohyblivého, ale ve žluté barvě. Stín mi naháněl strach a kolem se objevovaly další. Začalo se to přibližovat čím dál víc a víc. Krev mi stydla v žilách a rozbušilo se mi srdce jako o závod. Na skále se objevil další stín a já jsem ztuhla v kámen. Po chvilce jsem začala couvat. Jednou jsem šlápla dozadu a necítila jsem zem a začala jsem padat. Všimla jsem si lomu a naštěstí jsem se chytila vyčnívajícího kořenu. Vyškrábala jsem se o půl metru výše a stíny přiběhly ke mně. ,,Vlci??!" Otevřela jsem pusu jako hroch a já se nestačila divit žlutým svítícím očím. Kořen se lámal a já jsem přeskočila na druhý. Pod nohama byla malá skalka, ale nedosáhla jsem na ni. Nemohla jsem nikudy pryč, vedle mě žádný kořen, pode mnou ostré skály a nade mnou vlci. Myslela jsem si, že je konec. ,,Už se dlouho neudržím! Pomoc!!" Volala jsem co nejhlasitěji to šlo, ale nikde nikdo, jen vlci a konec přede mnou. Kapal ze mě pot a od obličeje až po ruce jsem byla rudá jako rajče. ,,Pomoc! Pomoc! Prosím pomozte mi! Křišťále pomoc! Křišťále!" Pot i slzy se spojili a já jsem už pomalu uznávala, že to za nic nestojí. Najednou se ozvalo zase řehtání. Bylo čím dál hlasitější a dusot kopyt otřásal zemí až mi padaly kamínky na hlavu. ,,Křišťále?" ,,Neboj se už běžím!" Na tváři mi zazářil úsměv, když jsem viděla jak skočil z lomu a běžel ke mě, aby mě zachránil. Docházely mi síly a tak jsem se držela jen jednou rukou. ,,Honem, už se neudržím!" Křišťál zrychlil a už se objevil pode mnou. ,,Skoč!" Chvíli jsem zaváhala, ale pustila jsem se, a radši jsem zavřela oči. Za dvě vteřiny jsem seděla na Křišťálově hřbetě a pevně jsem se chytila bílé hřívy.





Názdar...

21. února 2010 v 18:50 .: Moje kecy :.
Ahojíq holky od koní... posílám vám
pozdrav a obejmutí. Jak je? pokračuji
v psaní "Tajemný Křišťál" a za chvíli
budu psát 6 kapitolu, pokud by ste
měli zájem si přečíst tak napište váš
mail do komentářů a já vám to pošlu
ve wordu, který si můžete otevřít... =) no, jinak se mám good, protože od 22.2. máme prázdniny celý týden a já se mezitím vyřádím se psem venku. =D


nwm..

18. února 2010 v 15:36
Ahoj, chtěla jsem si udělat to video s "Selenii" ae nešel mi vložit celej folm, tak to budu muset natočit po kouskách, možná ho udělám dneska ae nwm.. ae udělala sem další ↓


New dess

17. února 2010 v 19:09 .: Moje kecy :.
Tady mám new dess, doufám, že se líbí... =)

Potřebuju poradit...

17. února 2010 v 16:12
ahojík, potřebuju poradit jaký si mám dát dess... jsou dole, hlasujte v anketě a ten, který bude mít nejvíc hlasů tak zi ho dám na blog. byla bych moc ráda, kdyby ste dali hlásek... ↓


Video je tady...!! ;)

15. února 2010 v 20:22 .: Videa a hudba :.
ahojíq, tak tady mám pro vás to videjko s horsíkama je dole...




Chystám další video!!

14. února 2010 v 20:13
Ahoj SB, chystám další VIDEO s názvem →"Selenia's song" ae musím počkaz až výjde druhý díl na dvd, protože tam chci dát i ňáké scénky z toho, jedničku mám tak ještě budu čekat a udělám jedno s koníčkama... ;)

Kostra koně

12. února 2010 v 14:05 .: Stavba těla :.
No tak zápis sem zrušila, dám ho tam později... Kostra je dole ↓


Sorráčik

10. února 2010 v 9:32 .: Moje kecy :.
Ahojík Sb, moc se omlouvám, že jsem tu včera nebyla, ae dneska už mám doma zpátky mého kamaráda, který mi umož'nuje přístup na internet! =D Obíhám vás a te'dkom delší dobu tu nebudpu obrázky a soubory, které jsem měla uložené ve složkách, musíme to nejdřív nainstalovat a pak tam ty soubory budu mít, takže zatím pp... =p